Ach, ty svačiny (nejen) do práce...

Od myšlenky založit blog a jeho faktického založení uběhlo už několik měsíců, ale opravdu první článek jsem dostala chuť napsat až před několika dny. Co mi ji dodalo? Ostatní bloggeři. Měla jsem vypůjčenou knížku o food bloggerech a musím se přiznat, že ani jednoho z nich jsem neznala. Ostuda. Ale všechno je napraveno a teď už znám nejen několik food blogů, ale i několik lifestylových blogů, v jejichž šlépějích bych se chtěla vydat také.

Dost brblání, o které asi moc nestojíte (nebo se mýlím?). Jelikož tedy pořádně nevím jak začít, tak se budu zabývat problémy, které mě aktuálné tíží. Chodím do práce. Sice je to zatím jen taková brigádka (která se ale táhne už přes dva roky :) ), ale neustálý problém, s kterým se potýkám, je – co na svačinu?

Upřímně jsem v tomto fakt strašná, asi by se dalo říct i líná, nebo mám prostě ráda zaběhnuté stereotypy (ale jen co se týče snídaní, větších svačin a večeří :) ). V tomto jsem asi takový „čecháček“, ale na zmiňované denní chody mám v tom nejjednodušším případě vždy pečivo (ale samozřejmě celozrnné, nebo takové to „skvěle“ nabarvené, které se jako celozrnné tváří :), klasický bílý rohlík a chleba jsem vyřadila z jídelníčku už když mi bylo 16) s máslem a sýrem, v lepším případě s nějakou pomazánkou a v tom úplně nejlepším s tuňákem (ale to vážně málokdy :) ), jedině na odpolední svačinu si dávám bílý jogurt s ovesnými vločkami a občas s nějakým ovocem, pokud se tedy nezpráskám nějakou sladkostí, kterou si upeču nebo klasickou čokoládou, na snídani tedy občas mívám míchaná vajíčka či omeletu (ale k tomu zase to pečivo), protože sladký do sebe po ránu nedostanu – to až po snídani :)
Přiznávám, že moje tělo tím pečivem asi dostává velkou zátěž v podobě lepku, ale co s tím? Názor, že by se mělo vyřadit všechno pečivo, je podle mě zcestný. Nedávno jsem četla na jedné stránce zabývající se ajurvédou, že jsme staveni na to, abychom se s lepkem poprali, ale tak jednou denně a ne třeba čtyřikrát. Takže pro mně je to stejně v ... :) Ale, díky tomu, že mi týdně pod rukama proběhne několik kuchařek, tak z nich čerpám inspiraci a snažím se to aspoň občas napravit a papat něco jiného než jen to proklaté pečivo. Jako třeba dnes. Teprve před dvěma lety jsem objevila zázrak jménem Caprese. Takzvanou italskou trikoloru – rajčata, bazalku a mozzarellu.

A ještě později jsem objevila další italský zelený zázrak jménem rukola. Klasický salát byste do mě rvali heverem, ale rukoly bych se mohla ujíst. A teď už konečně k variacím salátů, které jsou ke svačině do práce jako dělané…věřím, že pro mnohé by vydaly za menší oběd, ale já prostě nikdy nemám dost :)

Recepty jsou velmi jednoduché, posuďte sami :)

Základ každé variace:

• rukola, polníček nebo baby špenát (záleží na Vaší chuti)
• rajčata nebo paprika 
• mozarrella, balkánský sýr nebo jakýkoliv jiný sýr, který máte rádi
• extra panenský olivový olej dle chuti (já používám Monini, který jsem v PennyMarketu sehnala 500ml za 60 Kč, chuťově mi vyhovuje nejvíce)

1. variace

• artyčoky (kupuji v M&S marinované v olivovém oleji)

2. variace

• uvařená vejce
• tuňák v olivovém oleji
• dýňová semínka

3. variace

• gorgonzola
• vlašské ořechy
• dýňová semínka

K salátkům většinou ještě zakusuji, alespoň kousek pečiva :) 

Saláty se dají krásně obměňovat, někdy můžete něco přidat, někdy něco ubrat. Můžete si hrát s chutěmi různých semínek, sýrů či koření (já ale s kořením nijak neexperimentuji a maximálně si salát posypu chilli vločkami a trochou pepře:))

            

Jak jste na tom vy s pojídáním pečiva? Obejdete se bez něj? A co snídáte? Svačíte? Večeříte?